Informace o ME/CFS pro lékaře

O chronickém únavovém syndromu se toho bohužel stále mnoho neví a pro pacienty to občas znamená, že neví, jak svůj životní styl upravit a jakou léčbu zvolit. 

To se snažíme změnit a budeme rádi, když se k nám přidáte a společně pacientům pomůžeme ve zlepšení jejich zdravotního stavu!

Následující sekce vychází z velké části ze zahraničních zdrojů a především z klinických doporučených postupů z Velké Británie.

Co je to ME/CFS?

  • je komplexní, chronické onemocnění, které postihuje více tělesných systémů a jehož patofyziologie je stále předmětem zkoumání
  • u každého pacienta se projevuje jinak a jeho dopad se značně liší – některým pacientům příznaky stále umožňují vykonávat určité činnosti, zatímco u jiných způsobují značnou invaliditu
  • je kolísavý stav, při kterém se příznaky a závažnost u pacienta mohou nepředvídatelně měnit
  • může ovlivnit různé aspekty života – od každodenní úkolů, rodinného a společenského života, emoční pohody až po profesní či akademické aktivity

Doporučení a informace o ME/CFS na této stránce vycházejí převážně z novelizovaných guidelines britského National Institute for Health and Care Excellence z října roku 2021.


    ME/CFS v České republice

    Přístup české odborné společnosti k problematice ME/CFS je, bohužel, dlouhodobě negativní a odmítavý. To se projevuje v absenci adekvátního klinického doporučeného postupu k ME/CFS, nízkém povědomí a malém vzdělávání o této nemoci či téměř neexistující sociální péče pro tuto skupinu pacientů. To vše i přesto, že Světová zdravotnická organizace tuto nemoc eviduje ME/CFS jako relevantní onemocnění již po několik dekád a v zahraničí existují obecně přijaté postupy, jak k ME/CFS přistupovat.

    Výskyt v ČR

    V zahraničních studiích se odhaduje, že výskyt ME/CFS v populaci se pohybuje okolo 0,3 až 0,5 procent. V přepočtu lze tedy očekávat, že v Česku žije až 50 tisíc pacientů a většina z nich postrádá adekvátní zdravotní a sociální péči.

    ME/CFS v klasifikaci Světové zdravotnické organizace

    SZO začlenila CFS do Mezinárodní klasifikace nemocí v roce 1991. 

    Světová zdravotnická organizace řadí postvirový syndrom chronické únavy (PVFS), myalgickou encefalomyelitidu (ME) a syndrom chronické únavy (CFS) ve své Mezinárodní klasifikaci nemocí (ICD) ekvivalentně jako neurologické nemoci pod shodným diagnostickým kódem. V ICD-10, která se aktuálně používá v ČR, je to kód G93.3 a v navazující ICD-11, jejíž zavedení v ČR je naplánováno po roce 2022, jsou PVFS, ME a CFS označeny kódem 8E49.


    Podezření na ME/CFS

    V současnosti bohužel neexistuje žádný diagnostický test a ME/CFS se tak diagnostikuje pouze na základě klinického vyšetření. To však neznamená, že neexistuje způsob, jak ME/CFS odhalit.

    Jak na to a co dělat při podezření na ME/CFS, najdete zde.


    Diagnostika ME/CFS

    Klíčové pro stanovení diagnózy ME/CFS jsou klinické symptomy: zásadní snížení výkonnosti, nevolnost po námaze, poruchy spánku, kognitivní poruchy (podrobnosti viz klinický obraz), které přetrvávají minimálně 3 měsíce a nejsou vysvětlitelné jiným onemocněním.

    Jak přesně diagnostikovat ME/CFS u pacienta se dozvíte tady.


    Léčba ME/CFS

    Ačkoliv se ME/CFS jako takové v současnosti léčit nedá, existuje stále mnoho postupů, které mohou pacientům pomoci jejich stav zlepšit, či alespoň nezhoršit. Více se dočtete zde.


    Zkušenosti pacientů

    Při kontaktu s pacientem s ME/CFS je důležité mít na paměti, že jsou téměř každý den vystaveni nedůvěře, předsudkům a izolaci ze všech stran – rodiny, přátel, státu, sociálních pracovníků, zaměstnavatelů ale také lékařů. 


    Stupně závažnosti ME/CFS

    Většina pacientů se nevrátí na premorbidní úroveň svého fungování. U cca 25 % pacientů se jejich stav postupně zhoršuje. Stupně závažnosti ME/CFS se dají popsat takto:

    • mírný stupeň  – přibližně 50% snížení úrovně aktivit ve srovnání s premorbidním obdobím
    • střední stupeň – pacient je v důsledku nemoci vázán převážně na pobyt ve svém domově
    • vážný stupeň – pacient je většinu času upoután na lůžko
    •  velmi vážný stupeň – pacient je plně upoután na lůžko a neobejde se bez cizí asistence při vykonávání základních úkonů

    Neúnavní - Nadační fond na podporu pacientů s chronickým únavovým syndromem

    © Neúnavní.cz